.
/_files/image/2020_foto_vypisy_zbozi/Sal_496_scajem_shora.jpg

Zelený čaj

Původním královstvím čaje je Čína, proto také čínské čaje vedou v nabídce rozmanitých druhů, jsou dokonale zpracované a výborně vypadají. V osmém století se čaj poprvé dostal do Japonska, kde se produkuje hlavně zelený čaj, v zásadě typy bancha, sencha a gyokuro. Zelený čaj najdeme ale i na Taiwanu nebo v Jižní Koreji.

Více...


Zelený čaj a naše zdraví

Díky tomu, že listy zeleného čaje nejsou oxidovány, obsahuje zelený čaj nejvíce antioxidantů (v porovnání s oxidovanými čaji). Významný je obsah polyfenolů epikatechinu, epikatechingalátu, epigalokatechinu a katechinu. Obsah polyfenolů se liší podle druhů čaje. Díky těmto látkám působí čaj velmi prospěšně – působí preventivně proti vzniku rakoviny, kardiovaskulárních chorob, infekce, zubnímu kazu a mnoha dalším obtížím. 
V současné době je známo asi 400 různých látek, které jsou obsaženy v čajovém listě, jsou označovány jako účinné látky. Čajový list obsahuje hlavně: kofein, polyfenoly (taniny), flavanoly, flavonoidy, theofylin a theobromin (příbuzné kofeinu), tuk, vosky, saponiny, éterické oleje, karoten, vitaminy C, B1, B2, B5, B10, B12, E. K, enzymy, železité sloučeniny, K, F, Na, Ca, Cu, Ni, Zn, stopové prvky a mnoho dalších.
Třísloviny mají protizánětlivý účinek, zklidňují žaludek a střeva, léčí sliznice dýchacích cest při nachlazení. Theofylin povzbuzuje krevní oběh a uvolňuje svalové křeče. Tvorbě zubního kazu zabraňuje přítomný fluor.
Polyfenoly (třísloviny) se vyskytují ve všech pravých čajích a způsobují jejich lehce hořkou svíravou chuť a charakteristickou vůni. Po požití jsou absorbovány do různých orgánů. Jsou výbornými antioxidanty.

Původ čaje - Čína

Původním královstvím čaje je Čína, proto také čínské čaje vedou v nabídce rozmanitých druhů, jsou dokonale zpracované a výborně vypadají. Skládají se z umně rolovaných lístků či různých perliček a kuliček. Tisíce let zkušeností s produkcí čaje jen tak někdo nepřekoná. I když se zde produkují černé čaje (červené), jejich obliba není v Číně nijak závratná. Najdeme zde nepřeberné množství zelených čajů a také velmi oblíbených oolongů.
Zelený čaj je ihned po sklizni prudce usušen a tím se zamezí oxidaci. Čaj tak není hnědý, nýbrž zelený či nažloutlý a stejně tak i jeho nálev.
Čínské zelené čaje mohou mít pro Evropana někdy nezvyklou chuť a vůni. To, jak čaj připravit a jaký zvolit poměr vody a čaje, závisí čistě na osobních chuťových a čichových vjemech. Připravují se buď v konvici anebo ve zhongu. Nebo jak uvádí mistr Lu yu: „Pije se nápoj z hrubého čaje, ze sypaného čaje, z koncových pupenů a z čaje zpracovaného do koláčů. Někdo čaj seká, praží, peče, tluče, ukládá do lahvice nebo do dózy a teprve pak jej přelévá horkou vodou – tak se připravuje takzvaný spařovaný čaj.“
Většinou čím zelenějšího nálevu docílíme, tím kvalitnější je čaj.
Dle způsobu zpracování můžeme rozlišit tyto typy čaje:
- list podélně rolovaný
- list příčně rolovaný
- list zkroucený
- list jen málo formovaný (natural)
Číňané výrobou čaje tak prosluli, že byli zváni i do Japonska a na Tchaj-wan. Dnes je pití zeleného čaje velice módní po celém světě, a tak najdeme nepřeberné množství druhů a cenových variant ve specializovaných obchodech a čajovnách.
Mezi nejznámější čínské zelené čaje patří např. Ču – čha (v Evropě Gunpowder), Lung – Ťing, Pi – luo – čhun, Meng – tching či oblíbený Čchun – mej.

Takzvané bílé čaje se vyrábějí pouze zavadnutím bez rolování. Listy se nechají lehce oxidovat a pečlivě se suší. Slavný čaj Pai – mu – tan je vyroben z nerozvitých pupenů se stříbrnými chloupky. Dalším známým bílým čajem je Šou – mej.

Japonsko

V osmém století se čaj poprvé dostal do Japonska, nejprve jako exotický nápoj a ve 12. století přivezl semena šlechtěného čajovníku Mjóan Eisai, zakladatel buddhistické zenové školy Rinzai.
Čaj popíjeli především buddhističtí mniši, hlavně pro jeho povzbuzující účinky, které pomáhaly udržovat koncentraci a bdělou mysl během meditace.
Od 15. století se v Japonsku udržuje tradice čajového obřadu, který byl převzat také z Číny, kde v té době tato forma přípravy čaje již upadala. Složitý rituál má jasně předepsaná pravidla, úkony, které je třeba dodržet. Proniknout do něj je velké umění, které zvládají čajoví mistři až po mnoha letech. Používá se k němu speciální čajové náčiní.
Většina čaje se v Japonsku pěstuje na území a ostrovech jižně od Tokia. Vyrábí se zde výhradně zelený čaj, jehož metoda sušení je odlišná od čínské. Číňané neutralizují oxidační enzymy teplem (např. na horkých pánvích), ale Japonci používají horkou páru. Délka a intenzita napaření určuje výsledný vzhled a chuť čaje. Poté probíhá dosušování, čištění a třídění.
Klasická japonská sencha má tvar drobných hladkých zelených jehliček. U japonského čaje platí, že čím je tmavší barva suchého listu, tím je čaj kvalitnější. Mnohé nám však napoví i vůně a svěžest sypaného čaje.
Kvalitu a tím i cenu čaje určuje doba sklizně, kvalitu lze tedy snadno odstupňovat. První sklizeň (nejkvalitnější čaje) probíhá od poloviny dubna do poloviny května. Druhá sklizeň se provádí od konce května a třetí sklizeň probíhá v červnu.
Velmi volně by se dal japonský čaj dle kvality rozdělit na typ bancha, sencha a gyokuro. Toto rozdělení se však může překrývat a ne vždy vypovídá o kvalitě čaje.
Zelený čaj má díky obsahu neoxidovaných polyfenolů prokázané antibakteriální a protivirové účinky a snižuje hladinu cholesterolu. Kvalitní japonské čaje obsahují hodně vitamínu A, B, C, E a P a také katechiny, karoten, aminokyseliny a minerály jako draslík, fluor a zinek.
 

Příprava

Důležitá je správná příprava, jinak se můžeme připravit o mnoho nuancí chuti vynikajících čajů. Chuť čaje je ovlivněna následujícími faktory: kvalitou vody, teplotou vody, délkou louhování a množstvím listu. Kvalita vody ovlivní chuť čaje velice silně, hlavně u jemnějších druhů.
Nejprve vodu povařte a pak nechte zchladnout. Pokud je voda příliš horká, čaj nemůže rozvinout svou plnou chuť. Může být příliš hořký.
Vodu zchladíme tak, že ji nejprve rozlijeme do připravených šálků. Čím kvalitnější je čaj, tím nižší může být teplota vody. Pro čaje z první sklizně by měla být teplota mezi 55 a 60 °C, pro banchu mezi 60 a 75 °C.
Čím je čaj lepší, tím déle může být luhován během prvního nálevu. Např. prvosklizňový čaj by měl být napoprvé luhován 50 až 80 vteřin. Na další nálevy stačí 15 vteřin. Je velmi důležité, aby byl každý nálev připraven čerstvý.
V Japonsku se zelený čaj připravuje tradičně v malých hliněných konvičkách kjúsú. Ty jsou uvnitř vybaveny sítkem, které zabrání vylití volně plovoucích čajových lístků.
Japonské čaje je vhodné po otevření opět pečlivě uzavřít a skladovat v lednici. Tak si uchovají svěžest a vůni.