The Story of Ceylon Tea

Maxwell Fernando, Kniha The Story of Ceylon Tea, 197 stran, angličtina

Autor Maxwell Fernando je členem známé rodiny ze západního pobřeží Srí Lanky. Vystudoval ekonomii v Colombu a brzy poté, co Srí Lanka získala v roce 1948 nezávislost, nastoupil do práce jako degustátor čaje. Během let studoval a získal znalosti o všech aspektech čajového obchodu. Napsal několik knih.

Knihu vydala Mlesna (Ceylon) Limited v roce 2000. Najdete v ní příběh historie ostrova, která úzce souvisí s vývojem pěstování různých produktů. Poznáte dobrodružství pionýrů kávových a posléze čajových plantáží a dozvíte se také, jak se Srí Lanka stala jedním z králů produkce černých čajů pro světový trh. Poutavý příběh doprovází barevné fotografie, které nejen dokumentují, ale také ukazují krásu a jedinečnost této ostrovní země.

Počátky čajového obchodu
Ačkoliv byl čaj poprvé uveden již v roce 1842, pozornost se na něj zaměřila až po problémech, který na kávovníkových plantážích způsobila nemoc listů. Postupně byla více a více cítit ve vzduchu změna a na počátku 60. let (1860), těsně předtím, než nákaza získala nadvládu, se Planters Association of Ceylon konečně rozhodla podpořit kultivaci čajovníku a chinovníku. Vládní report z tehdejší doby uvedl, že Cejlon je schopen vyprodukovat vysoce kvalitní čaj pro londýnský trh a že pro pěstování čajovníku se nejlépe hodí výšiny, na ostrově zvané hill country. Od roku 1890, kdy dovezené množství čaje z Cejlonu do Británie vzrostlo na 40 milionů liber, začal čaj hrát v britské koloniální politice významnou roli.
O britských úspěších a osobnostech na poli čaje bylo popsáno mnoho papíru, ale málokdo něco ví o jejich místních protějšcích, jako byl první domorodý „čajový“ podnikatel Jeronis de Soysa nebo veleúspěšný Charles Henry de Mel, který vybudoval velký rodinný podnik spolu se šesti syny a dodával čaj přímo do Londýna... více v Příběhu.

„Historie čajového průmyslu na Srí Lance je napínavým příběhem. Jeho vyprávění zahrnuje romantiku dobrodružství a léta vytrvalosti těch, kteří do něj byli zapojeni. Mnozí mladíci, kteří v počátcích přijeli z Británie, zemřeli na nemoc; jiní zbankrotovali, ale ti, kdo přežili, viděli na vlastní oči a ve velmi krátkém čase stvoření jednoho z největších světových plantážnických obchodů.“
J. G. H. Thwaites
 

Cejlon – křižovatka námořních cest
Hlavní město Srí Lanky – Colombo – bylo již v předkřesťanských dobách živou spojkou námořních obchodů. Bylo strategickým bodem, který spojoval střední a dálný Východ, milníkem cest, které křižovaly Indický oceán. Ale až s příchodem Portugalců se stalo přístavem známým flotilám celého světa. Přístav postupně prodělal změny pod vedením Holanďanů a Britů. Výhodná poloha Cejlonu, který na rozdíl od jižní Indie skýtal bezpečný přístav, se stala přidanou hodnotou pro kávové a později čajové plantážníky.

Od skořice a kokosu po kávu a čaj
Cejlon byl za koloniálních dob využíván jako půda pro zakládání různých plantáží: skořice, bavlna, kokosy, indigo, …a za britské vlády káva a nakonec čaj. Kávu poprvé přivezli z Jávy Holanďané (1690), ale první výšinná plantáž byla otevřena až v r. 1825. Pěstování kávy dosáhlo svého vrcholu v r. 1877, kdy zabíralo 360 000 akrů úrodné půdy. Později byly kávovníky napadeny listovou nemocí Hemileia Vastatrix, která v podstatě postupně zničila veškerou produkci. Zároveň byl ale jako alternativní rostlina uveden čajovník. O rozšíření obliby čaje a tím i jeho pěstování se velkou měrou zasloužil Sir Thomas Lipton.

Živná půda pro čaj
Produkce čaje je jedním z hlavních zemědělských odvětví na Srí Lance, v Bangladéši, Indii a Indonésii, v posledních desetiletích se plantáže rozrůstají i v Keni, Ugandě, Tanzánii a dalších částech Afriky. Čajové plantáže se na Srí Lance rozléhají na ploše 221 000 hektarů, což je 3,8 % z celé rozlohy země. Cejlonské čaje se dělí do tří kategorií: low - grown pěstované do 600 metrů n.m., mid - grown z nadmořské výšky 600 – 1200 metrů a high - grown ze zahrad položených výše než 1200 metrů nad mořem.

Počátky čajového obchodu
Ačkoliv byl čaj poprvé uveden již v roce 1842, pozornost se na něj zaměřila až po problémech, který na kávovníkových plantážích způsobila nemoc listů. Postupně byla více a více cítit ve vzduchu změna a na počátku 60. let (1860), těsně předtím, než nákaza získala nadvládu, se Planters Association of Ceylon konečně rozhodla podpořit kultivaci čajovníku a chinovníku. Vládní report z tehdejší doby uvedl, že Cejlon je schopen vyprodukovat vysoce kvalitní čaj pro londýnský trh a že pro pěstování čajovníku se nejlépe hodí výšiny, na ostrově zvané hill country. Od roku 1890, kdy dovezené množství čaje z Cejlonu do Británie vzrostlo na 40 milionů liber, začal čaj hrát v britské koloniální politice významnou roli.
O britských úspěších a osobnostech na poli čaje bylo popsáno mnoho papíru, ale málokdo něco ví o jejich místních protějšcích, jako byl první domorodý „čajový“ podnikatel Jeronis de Soysa nebo veleúspěšný Charles Henry de Mel, který vybudoval velký rodinný podnik spolu se šesti syny a dodával čaj přímo do Londýna.

„Historie čajového průmyslu na Srí Lance je napínavým příběhem. Jeho vyprávění zahrnuje romantiku dobrodružství a léta vytrvalosti těch, kteří do něj byli zapojeni. Mnozí mladíci, kteří v počátcích přijeli z Británie, zemřeli na nemoc; jiní zbankrotovali, ale ti, kdo přežili, viděli na vlastní oči a ve velmi krátkém čase stvoření jednoho z největších světových plantážnických obchodů.“
J. G. H. Thwaites