Konvička kjúsú 363

360 ml, cizelovaná, uvnitř kovové sítko

Konvička pochází z tradiční dílny z historického města Tokoname (viz příběh).

V Japonsku se zelený čaj (sencha) připravuje do malých hliněných konviček, tzv. kjúsú (postranní držení) nebo shiboridashi (bez držadla). Jsou jednoduché a elegantní. Zevnitř je v hubičce jemné sítko, což umožní snadnou přípravu několika nálevů. Konvičky tohoto typu jsou vyráběny ze zeleného a červeného jílu dle původních postupů bez glazury, ale s velmi jemným vyleštěním. Spolu s šálky se dnes vyrábí již jen v několika tradičních hrnčířských dílnách v Japonsku. Moderní čajová keramika skýtá jak tyto tradiční leštěné konvičky, tak množství půvabných glazur mnohdy doplněných drobnými výtvarnými prvky.
 

Tokoname – město keramiky

Tokoname bylo dobře známým hrnčířským městem již na konci 12. století. Je jedním ze šesti historických hrnčířských měst v Japonsku. Dále mezi ně patří: Bizen, Šigaraki, Tamba, Seto a Echizen. Jsou známá jako „Šest starobylých pecí Japonska“.
O pecích z Tokoname se říkalo, že byly největší a nejstarší z nich. Město Tokoname využívalo blízkosti moře a širšího trhu celého Japonsku s využitím lodní dopravy. Velké množství staré keramiky z Tokoname bylo objeveno na mnoha místech Japonska.
Hrnčířské výrobky z té doby naleznete v Institutu keramiky. Ačkoliv byly vytvořeny před více než 900 lety, jsou velmi umělecky zpracované, mají dynamické žíhání a jasnou glazuru s obsahem přírodních popelů.
Hrnčířské výrobky z Tokoname mají dlouhou historii a tradici, která sahá do doby před 900 lety. Červená keramika byla vynalezena na počátku 18. století. Vyvíjela se s výrobou čajové keramiky, jako jsou konvičky a šálky na zelený čaj. Díky výrobě keramických trubek, misek a nádob město Tokoname vzkvétalo. V 19. století byla zavedená velkovýroba a s ní výrobní systémy a různá vylepšení pecí.
V dnešní době se vyrábí široký sortiment keramických výrobků od stavebních dlaždic a sanitární keramiky po stolní keramické nádobí, vázy a uměleckou keramiku. Některé továrny a hrnčířské ateliéry fungují dodnes, ale jejich počet klesl oproti době největšího rozkvětu.

Příprava japonských zelených čajů:
Chuť připraveného čaje je ovlivněna mnoha faktory. Kvalitou vody, její teplotou, použitým nádobím, množstvím louhovaného čaje a délkou louhování.
Vodu prošlou varem použijeme na vyhřátí nádobí, čímž jí zároveň zchladíme. Do vyhřáté konvičky vložíme čaj. Pro běžnou japonskou konvičku kjúsú o obsahu 150 - 250 ml použijeme cca 7 g čaje. Zalijeme ho vodou zchlazenou na asi 70 °C a louhujeme jednu minutu, poté slijeme do vyhřátých šálků. Další nálevy zaléváme stejně teplou vodou, sléváme však již po pár vteřinách.
Tento způsob přípravy je však pouhým doporučením. Snažte se experimentovat a najít si pro každý čaj svůj vlastní způsob.
U nejkvalitnějších čajů můžeme zalít větší množství čaje (10 - 15 g) v malé 80 - 100ml konvičce vodou zchladlou na 40 – 50 °C a louhovat 5 minut. Nálev pak po kapkách sléváme do miniaturních šálků. Dostaneme tak úplně jiný chuťový výsledek, než u běžného způsobu přípravy. Další nálevy připravujeme stejně, avšak s každým dalším nálevem zvedáme teplotu vody asi o 5 °C.